Malba je pro mne možnou realizací pohledu hluboké vrstvy viděné z toho správného bodu, ze kterého se odkrývají jednotlivé vrstvy věci, v mém případě stromu.
Na začátku je hledání nebo výběr bodu či místa na plátně i ve stromě. Jedná se o souběžné hledání určitého průsečíku, od kterého je možné dál malovat. Vitalita a působivost počátečního výběru místa mají svou potencionální energii, která je posuzována ve vztahu ke zbytku obrazu až do konce, kdy se po určité trajektorii k výchozímu bodu obrazu vracím, srovnávám ho a upravuji podle vztahu k celku.
Při pohledu do stromu se setkávám s dočasnými impulsy, jež se zjevují a mizí. Na takové vjemy je třeba si počkat, jelikož se neopakují. Jsou pomíjivé jako slova a jen některá taková „slova“ jsou hodna přenosu. Jakoby se při dívání dalo strom slyšet a jeho malbou bylo možné strom napsat rukou. Po dlouhodobém vnímání lze strom naposlouchat, uložit do paměti a tuto „skladbu“ použít při malbě.
Tímto mám na mysli, že to, co je nakonec namalováno nemusí být chápáno jako strom, ale třeba jen jako souvětví, siločáry nebo průhledy přes nepřehlednou změť živých těl. Možná, že je důležitější ten pohled skrze ně na něco, co není vidět. Ať už je to mrak, pták či prach v oku, hvězda, slunce, ořech, kocour na králikárně nebo světlo jako takové.
Na strom se dívám tak, jako bych ho poslouchala a potencionální energii viděných, „slyšených“ siločar tvořených větvemi, listím a jejich pohybem nebo „větrem“ přenáším na plátno v podobě určitých trajektorií čar. Je třeba udržet proud energie vznikající při hledění do stromu a dál pokračující při přenosu. Tento proud energie má určité fáze, které je nutno harmonizovat. Myslím tím propojení napětí, nabíjení, vybíjení a relaxace. Tyto přirozeně se prolínající fáze jsou každodenně utvářeny „jednoduchým kontextem mé práce“. Mění se v rychlém sledu, přechází jedna v druhou a udržují proud síly v oběhu.
NAPĚTÍ – „Ranní vstávání… vítr … brzy přijde pošťák … neustálý světelný a měnící se pohyb světla … ztmavování, zesvětlování, prosvětlování listů i postupné zvětšování se listů den po dni – zrání, mihotání světla na listech i listů samotných, šustění stromů za mnou – břízy, projíždějící auta za mnou … tráva zvlhlá pošlapaná ze sezení až na bláto … terpentýn se na slunci rychle vypařuje … na barvy padají odkvetlé květy… točí se mi hlava … vzduch plný pylu, mihotavé alergické oči, ptáci řvou, letadla hřmí, Hero spí, slzím, ale přinutím se“.
NABÍJENÍ – V každém stromě je jiné světlo … ořech je zlatý … zlatavý … nejde popsat, kterou barvou jde namalovat zlatou … je to například dvacet barev dohromady … zlatá medová barva ve spojení s modrou dává jakou barvu? Ale hlavně ta červená podmalba mě provokuje k zamalování … malba je útočnější … strom se skládá z nepřímých vířivých pohybů, točivých jako slunce, kroutivých pohybů ve větru. Zatočená energie větvoví se lépe hromadí a tím se také pomalu, ale silněji přenáší dál… sezení … barvy změklé sluncem … neapolská žluť smíchaná s azurovou modří … jehličí modřínu…
VYBÍJENÍ – Nevnímám okolí … propadám se do rytmů siločar a vášně z práce … nevědomé rozvinutí transu … samovolné záškuby hlavy při ohlížení … jako bych se bála, nebo styděla, že mě v tom transu někdo zahlédne … utírání barvy do oblečení … stříkám i na trávu … nevnímám ani psa … dvacet barev dohromady… zlatá medová barva ve spojení s modrou dává jakou barvu … totální vybití…
RELAXACE – Zchlazení sluncem rozpálené tváře studenou vodou … dám si ráda kafé, když vím, že to jde dobře … neschopnost čtení, jen se dívám ven … na televizi … slastný pohled do blba, na ruce, nohy, do zrcadla, na blikající les během jízdy na kole – nabíjející psychedelický les … světelně mihotavý … cesta, kolo, kopec, vypjetí a průlet z kopce dolů…